VIETNAM
 

10.02.09 - 22.03.09

Zakladni udaje - Nase statistika - Trasa -  Uvod - Lide a zivot – Jidlo a piti - Ubytovani - Doprava – Speciality - Dalsi - Zaver

ZAKLADNI UDAJE
 

Oficialni nazev:                          Vietnamska socialisticka republika

Hlavni mesto:                              Hanoi (3,5 mil)

Populace:                                     85 200 000

Hlavní náboženství:                    vetsina Tam Giao (tzv. Triple religion - mix Confucianismu, Taoismu a Budhismu), Katolicismus (7%)

Gramotnost:

Rozloha:                                        329566 km2

Hustota obyvatel (na km2):      243

Mena:                                            Vietnamsky dong (VND) 

Kurz (10.2.2009):                         1USD / 17 475 VND / 21.63 Kc

Casovy posun od CR:                  +6h

Viza:                                                30dni – nelze ziskat pri prijezdu – 30 az 40US$/os  (cena se lisi podle mista, v JV Asii je dle pruvodce nejjednodusi ziskani viz v Kambodzi -  v Sihanoukvile jsme je meli za 40 USD/os do 5 minut). Prodlouzeni viz lze na jeden mesic za 10USD na imigracnim oddeleni, nebo pomoci agentury za 20USD v Hanoi.

NASE STATISTIKA  

Jak dlouho ve Vietnamu:      41 dni

Kolik jsme toho najezdeli:      2922 km (stopem 290 km, vlakem 2156 km, busem 414 km, pesky 62 km)

Utrata *:  431 USD (7 215 400 VND) - 10.5 USD/den/oba  (+ 80 USD - 2x viza, 42 USD - 2x prodlouzeni viza); pocitano kurzem 1 USD =16 725 VND

--------------------

*Pozn: utrata = vyse utraty neni smerodatna pro planovani rozpoctu, protoze nase vydaje byly snizeny 26 denim pobytem mimo placene ubytovani (20 dni u pratel, 3 dny ve vlaku a 3 ve stanu) ; suma zahrnuje utratu za jidlo, ubytovani, doprava a drobne vydaje navic (nezahrnuje viza a nadstandartni vydaje). Nas predpoklad 15 USD na den/oba, ktery jsme si stanovili by vyhovoval na nas zpusob cestovani, se zahrnutou dopravou.

TRASA

z jizni Kambodzi - Chau Doc - Can Tho - Sajgon (HCMC) - Tuy Hoa - Hoi An - Danang - Hue - Hanoi - Lao Cai - Sapa - Lai Chau - Sinho - Muong Lay - Dien Bien Phu - hranice Laosu

UVOD (Bara)

Vietnam jsme do naseho itinerare zaradili zamerne a to predvsim proto, ze se u nas deno denne setkavame s lidmi prave z teto zeme, o jejichz kulture vime jen malo. Zajeli jsme sem rozpustit nektere myty a predsudky o nasich vietnamcich a take nahlednout jak se jim zije.

Vietnam je zemi, ktera stoji urcite za navstevu a to hned z nekolika duvodu. V prve rade je zeme zajimava  svou polohou - pevnina ovlivnena z jedne strany Cinskym morem a z druhe vnitrozemim, takova dlouha nudle, kde z vychodu na zapad je temer vsude tak daleko, jako co by kamenem dohodil, takze kousek. Na jihu je tropicke pocasi, na severu naopak docela slusna zima a tak pri nasem prejezdu zezdola nahoru je nam nejdrive poradne horko a nakonec takova zima, ze jsme moc vdecni za spacaky, ktere nam kamaradi poslali do Hanoi.

Dalsim duvodem, proc je Vietnam tak zajimavy, je ruznorodost mensin, ktere se meni stejne jako pocasi od jihu na sever. V neposledni rade je to i vietnamska kuchyne - velmi pestra a nabizejici plody ovoce i zeleniny lisici se kraj od kraje, prijemni  lide (teda ti, kteri nejsou kolem turistu), ubytovani na velmi slusne urovni a za prijatelnou cenu a navic dobra zprava - doprava te nejdelsi casti je prekonatelna docela prijemne vlakem.

Do Vietnamu se zatim nezenou davy turistu a neni to zeme uplne nejjednodusi pro cestovatele zacatecnika. Navstevnici Vietnamu moc nevybocuji z hlavnich dalnic, agentury to maji dobre podchycene a vodi si mnohe, tak  jak jim to vyhovuje. Pokud se, ale clovek neboji udelat krok stranou, vyrazit lokalnim busem, jezdit vlakem nejnizsi tridy na tvrdych lavicich, jist na ulici, celit dukladnym a neskutecne rychle vymyslenym a promakanym fintam obchodniku a nakonec i tvrde smlouvat, tak se mu urcite ve Vietnamu zalibi.

Zeme je to docela cista, co se tyce odpadku (nepocitame-li ty vyhozene z okynek vlaku podel trati a prach z budovani silnice ktery zavalil cast sever), coz je dalsi pozitivni zmenou oproti sousednim zemim, kde bylo, pravda, cisteji nez v Indii, ale centralni poradkova sluzba nefungovala, tak dobre jako tady. Co se tyce vyfukovych plynu, tech je v ulicich spoustu a takove proudy motorek jako v Sajgonu a nebo v Hanoi jsme jeste nikdy nezazili, proste "masakr", ale s urcitym radem. Snad kazdy vietnamec vlastni motorku.

Vietnam jsme projeli busem pres jizni deltu Mekongu do pulzujiciho Sajgonu, odkud vyrazime na dlouho streku vlakem do hlavniho mesta Hanoi (1726 km). Pobyt ve vlaku jsme si zkratili nekolika zastavkami - nejdrive v nahodne vybranem mestecku Thuy Hoa - u more, dale v Hoi An - historickem miste pod ochranou UNESCO a pevnostnim meste Hue. V Hanoi jsme pobyli dele nez planujeme, diky cekani na vyrizeni cinskych viz a rozhodnuti prodlouzit rychle vyprchavajici viza vietnamska a nakonec pridavame i laoska. V puvodnim planu byl sever Vietnamu a pro cekani na cinany na nej uz nezbyval cas, proto to prodlouzeni.  A Laos? Tam si jen odskocime na setkani s nasimi Markem a Klarou. Celkove zustavame v Hanoi 14 dni a pak se konecne rozjedeme zase na cestu - vlakem k cinskym hranicim, odkud pak zatacime prudce doleva pres mestecko Sapu a kopecky severu, ktere prozkouvame kombinaci stopu a chuze az k Laoskym hranicim.

LIDE (Bara)

To jsme jednou byli v Anglii a seznamili se s Giacem z Vietnamu...Emailovali jsme si uz dlouho pred cestou a zjistovali, kdo by se v jeho zemi nasel, aby nam dal tu moznost chvili zustat. Nasel a diky nasemu kamaradovi mame moznost nahlednout trochu dal, nez by nam bylo umozneno jen jako "turistum". Navstivili jsme pribuzne v Sajgonu i v Hanoi a pres ne se seznamili s beznym zivotem vietnamcu. Vedle techto prijemnych zastavek jsme se take podivali do jedne jazykovky a nekolikrat se nam dostalo velkolepeho pohosteni. Ve vlaku patrime automaticky do male socialni skupiny, spime se vsemi "natvrdo" (viz kapitola doprava), delime se o jidlo a obcas si popovidame i v cestine.

Starsi generace mluvi jen malo Aj, mladsi se chteji procvicovat.

Mimo nase navstevy jsme pluli beznym standardem - hledani bydleni, jidla, dopravy, informaci... Nekdy lide byli napomocni, jindy mene, tak asi jako vsude jinde. Na neco noveho a velmi zajimaveho jsme precejenom ve Vietnamu narazili a to na obrovskou spolupraci lidi mezisebou (NIKDY s nami :) - naprosto nepruhledne kooperuji a drzi za jeden provaz, pokud jde o obchodovani s cizincem. Na trhu, a nebo pri zjistovani nejakych kloudnych informacich o doprave jsme se obcas dostavali do smycky a nebyli schopni nalezt neco k jidlu za normalni cenu a nebo zjistit, zda opravdu ta MHD doprava existuje ci neexistuje, jak svorne tvrdili vsichni ti uniformovani ridici. Mnohdy uz opravdu nebyl nikdo, kdo by nam poradil a tak jsme pouzivali sesty smysl a cestu si nasli sami a nebo drzeli hladovku.

V Sajgonu jsme byli mile prekvapeni, jaci jsou Vietnamci bajecni tanecnici. Kdyz jsme se tenkrat v daleke Anglii vyskytli nekde, kde se tancilo, pripadali jsme si s nasimi zakladnimi kroky z davnych tanecnich jako docela slusni tanecnici a bylo nam anglicanu litu, ze nemaji vubec zadnou prupravu a rytmus. Na sajgonskem parketu se citime jak dve polena a po prvnim tanci odmitame s temi profesionaly tancit, jen obdivovujeme ladne a krasne pohyby a pokrocilost. Zadne zakladni kroky, ale vyssi tanecni! Predstavte si nejaky cesky park, kde kazdy den prichazeji davy lidi za sportovnim a kulturnim vyzitim zaroven, to by byla parada...Parkem se linou zvuky muziky z nekolika mist, odchazime od naseho parketu, mijime dalsi, ktery je uplne plny a zrovna zni Tango v jejimz rytmu ladne pluji zkusene pary. Pani, to je podivana! Krome parketu prochazime take kolem nekolika mist, kde probiha nacvik - to si jen staci prinest reprobednu, postavit ji kamkoliv na cestu a zacit tanecni hodinu. V  celem parku se nejen tanci, ale za svitu lamp hraje treba badbinton, a nebo se pratele a znami hromadne prochazeji sviznym sportovnim tempem.

Karaoke, nebo-li zpivani na verejnosti za zvuku tonu znamych slagru, je dalsi velmi oblibenou zabavou. "Vyberte si nejakou pisnicku v Aj", postrkovali nas nasi novi kamaradi, kdyz jsme jednou zasli do restaurace na drink...No jo, ale jakou a navic jak ji zazpivat? Mysleli si asi, ze se chcem jen nechat premlouvat... To, ze moc neumime tancit uz videli, ale ze ani nezpivame?!, tomu neverili. Kazdy preci ve Vietnamu umi zpivat!? Nastesti nas dlouho nenutili a dalsi den jsme se ocitli nahle v Karaoke baraku. No, tak tady si zazpivame... Neunikli jsme... V takovem Karaoke objektu, kde jsme jeste nikdy predtim nebyli, jsou ruzne mistnosti, ve kterych si zpivaji uzavrene male skupinky kamaradu a znamych. Dve hodiny pak sedime pred TV, listujeme v seznamu skladeb a zkousime se trefit do rytmu znamych odrhovacek. No, moc nam to nejde, ale vlastne docela si "pekne" zazpivame a kamaradi chvali...Alespon vidi, ze jsme opravdu vcera nemaskovali a se zpivanim nemame moc velkou praxi.

Ve Vietnamu jsme se znovu vic citili na jednom ci druhem brehu. Nekdo ochotne a hodne pomahal, jiny si vymyslel, lakoval, fintil... Je to obcas drina, pri takovem cestovani rychle odhadovat, kdo je ten poctivi a kdo pres jakousi radoby poctivost na oko je prach obycejnej podrazak. Ono takove deno deni hledani "pravdy" docela vysiluje, ale i presto jsme se casto naramne bavili kouskum, ktere obchodnici vymysleli.

Vietnamci jsou neobycejne bystri, rychli a vynalezavi a to predevsim v byznysu. Dvoji ceny jsou bezne. Obchodnici nevnimaji odlisne ceny pro mistni a cizince jako neco spatneho, vetsina ma proste nastavene ceny pro cizince 1-10x vyssi a neslevi! Cim turistictejsi misto, tim vetsi prirazka a 'hustsi" atmosfera. Mimo turisticka mista je dobre.

JIDLO A PITI (Bara)

Vietnamska strava je pestra a nutricne vyvazena. Stat sam sebe zasobuje nejruznejsimi druhy zeleniny a ovoce. Zakladem je ryze.

Beznym jidlem na ulici je talir ryze, na kterou se navrch prida trochu z kazde misky, co je v nabidce dne za vitrinkou - zelene listi, vejce, kousek veproveho ci kurete, chobotnicka, krevetka... a k tomu vetsinou druhy talir plny listove zeleniny a bylinek k prikusovani. Varianta ryze a neco na ni se objevuje v ruznych obmenach uz od Indonesie, trochu chybela v Laosu a nejvice podobna byla v Thajsku. Z pohledu pochutnani na jidle zatim stale vede Malajsie a ted i Vietnam - hlavne diky nasim hanoiskym hostitelum, u kterych jsme se moc radi ucastnili pravidlenych veceri o pate. Ani si neumite predstavit jak jsme si vazili pravidelne a pestre stravy a jak nam vubec nechybela denni rutina lovu potravy. Chodili jsme na malinky trh hned za rohem, meli sve zelinarky, nudlarky ci bagetacky a vedeli cenu, to bylo neco pro nas.

Ryby a morske plody jsou velmi oblibene a konzumuji se znovu bud s ryzi a nebo jako drobne rybi pochoutky. Polivka nudlovka s masem a zeleninou, tzv. Pho, je paralelou ryze a zakladem dne. Vegetariani mohou zaplesat - vedle zeleninovych pokrmu je tu totiz navic tofu v nejruznejsich variantach a vyborne!

Labuznici radi pejsky! Na nekterych trzich si bezne muzete koupit opeceneho celeho psa i s ocaskem a nebo nekolik hlav s vycenenyma zubama. No, tak to je ovsem sila! Radeji si ani nepredstavuju, kde je berou... Psi maso pry nejvice konzumuji panove, kdyz piji pivo.

Jidlenicky, polivkarny, drinkarny, neconazubarny jsou na kazdem rohu, pred kramky na chodniku, proste vsude. Kdyz si nedojdete k obcerstvovne sami, najde si vas pani se spicatym bambusovym kloboukem na hlave a polivkarnou pres rameno, ktera vzdycky nachvili nekde zastavi a rozbali svuj kramek, vcetne zidlicek a kdyz se hladovci nasyti pokracuje houpavym a frekvencnim krokem zase o kus dal.

Specialitkou jsou zeleninove palacinky, plnene krevetkami, klicky a zeleninou. Hmmm...

Pivo je vcelku levne a velmi oblibene a neni ani divu, ze je tak chutne, kdyz receptura prisla od nas z Plzne.

Kava je vyborna, prazena s maslem a s prichuti cokolady, fitruje se pres specialni hlinikovy filtr. Pije se vetsinou s trochou salka na dne, bud horka a nebo s ledem a hooodne silna. Zpocatku jsme si mysleli, ze nas sidi, kdyz prinaseji sklenicku, ktera je plna jen do ctvrtky. Nesidili, proste se tak pije a v brise redi popijenim velkeho mnozstvi zeleneho caje, ktery je zdarma stejne jako v sousednich zemich.

Voda, stale stejne pravidlo jako jinde, pouze balena a nebo prevarena. V nekterych guest housech davali ochotne prevarenou, spise v tech mene turistickych, kde vietnamsky zakaznik tuto sluzbu ocekava. Turista vetsinou vode neduveruje a tak nam nikde nenabizeji, musime se po ni ptat. Mame vzdycky radost, kdyz je k dispozici zdarma. Tuze neradi kupujem ty plastove lahve a navic se takove popijeni z kramu prodrazi.

Ceny jsou jen malokde, menu je vetsinou udelane specialni pro turisty a s nejmene 100% navyseni. Nekdy jsme smlouvani a nekonecneho se dozadovani nejake normalni ceny meli natolik dost, ze jsme sklouzli az tak daleko - zasli do supermarketu a radi si vybrali zbozi s jasnou cenovkou. No, to jsme to dopracovali...

UBYTOVANI (Bara)

Bydleni je konfortni a snad jeste lepsi nez v Kambodze, ktere bylo ostatne tez na vysoke urovni. Tady jeste vedle jiz standartni TV pribyla lednice a termoska horke vody. Vetsinou sezenem pokoj za  5USD, jen ve velmi turisticke destianci Hoi An pod 8USD nabidka neni.

Po dlouhe dobe jsme toho zase nabydleli vic u hostitelu nez v guest housech. Nejlepe nam je v Hanoi, kde mame pokojik pro sebe, pristup do kuchyne i k internetu. Sedet u stolu, neco si uvarit ve stoje u sporaku nam je moc prijemne a radi nachvili opoustime klohneni jidla na varici, sdileni bydleni s hlucnymi sousedy v hotelu a jine cestovatelske prekazky. Ne vzdy je, ale vyhra bydlet u nekoho, jak jsme se presvedcili na ceste - navsteva obcas znamenala potrebu nas co nejvice hostit a starat se o tak vazeneho hosta, coz je mnohdy vycerpavajici. V nasem pripade, v Hanoji, je to naopak - mame svuj klid a prostor, ktery velmi ocenujeme a natolik jsme si zvykli, ze se nam ani nechce dal na cestu. Rodina je z USA (ona vietnamka, on american) a kvuli klukum, ktere chteli dat nachvili do vietnamske skoly, sem prijeli na rok. Mame tedy stesti, ze jsme se trefili do jejich pobytu.  Ona je lekarka, on profesor ekonomie na VS a tak maji sve prace dost, nicmene cas na pekne konverzacni vecery se vzdycky najdou.

Dalsi nase bydleni bylo na nekolik dni v Sajgonu u sestrenice nasi lekarky z Hanoi a tam jsme naopak pobyli primo ve vietnamskem stylu - tedy ve velmi jednoduchych podminkach, tez zajimave.

Do tretice jsme spali ve tride jazykovky, kde jsme se objevili po setkani s nadsenou mladou pani majitelkou, co nas potkala na ulici a premluvila k tomu, abychom pokonverzovali se studentama.

Na severu jsme uzili zase stan a radi slozili hlavu tam, kde se nam zachtelo.

DOPRAVA  (Rosta)

Verejna doprava ve Vietnamu se rok od roku dramaticky meni k lepsimu a to smerem k zakaznikovi. Vlakovou jizdenku je mozne v pohode zakoupit na nadrazi v kase i na hard seat! (tvrde drevene lavice posledni tridy), coz je pro turistu velky pozitivne prijemny posun. Nicmene, stale koluji myty, ze jizdenku je mozne koupit pouze v cestovni agenture a to jen na luxusnejsi tridu v uzavrenych kupeckach. Zrejme vlada nechtela, aby se lidi potkavali se zahranicnimi turisty. Autobusova doprava take doznala dosti velkeho radu. Dnes musi byt na kazdem autobusovem nadrazi kasa s jasne urcenym jizdnym a moznosti zakoupeni jizdenky. Tim se docela dobre da vyhnout neprijemnym dohadovanim o cene nekolikanasobne navyseneho jizdneho, ktere se stale nelegalne praktikuje pri koupi jizdenky v autobuse, coz jsme si take prozili. Kazdopadne, pohyb cestovatele se pomerne vyznamne uvolnil i do mist, kam se pred nekolika lety tezko dalo dostavat. Moznost presunu po Vietnamu byla prakticky omezena na velmi oklesteny, ale promakany zpusob sluzby tzv. Open Tour Ticket*, ktery je i dnes stale hojne vyuzivan. Vlakem temer zadni turiste necestuji. Open Ticket Tour je velmi pohodlny a zatim nejlevnejsi zpusob cestovani, ale na druhou stranu nesvobodny. Prejet Vietnamem kontrolovanym zpusobem s ukazkou virtualniho sveta daneho cestovnimi kancelari? Do toho se nam vubec nechtelo, radeji volime nejnizsi tridu vlaku i presto, ze sezeni na drevenych lavicich je mnohem tvrdsi. Soucasna otevrenost vlady Vietnamu k turistickemu showbyznysu dala cestovatelum svobodny pohyb mistnimi dopravnimi prostredky, cehoz jsme radi vyuzili a po delsi dobe se opet svezli vlakem.

Vlakova dopravni sit neni husta, je omezena pouze na jednu trat - Sajgon-Hanoi, Hanoi-Lao Cai (hranice s Cinou), ale presto je podstatna a dostacujici vzhledem ke tvaru zeme.

Vlaky jezdi v nekolika tridach (mekke lehatko, tvrde lehatko, mekke sedadla, tvrda -hard sedadla), ktere se od sebe pochopitelne lisi cenou. Cena jizdenky zalezi take na case odjezdu vlaku. Vyhodnejsi cas je drazssi nez mene vyhodny, v podstate kazdy vlak ma svoji cenu. Na trati mezi Sajgonem a Hanoji jezdi pouze 5 vlaku v kazdem smeru a pouze jeden ma vagony s tvrdymi sedadly. Nastupovali jsme vzdy do "stejneho" vagonu a trasu Sajgon - Hanoj projeli za 40,5 hodina na 4x a v tvrdych sedadlech.

...Nektere useky jsme absolvovali v noci a doslova  "natvrdo". Po vzoru mistnich spime slozeni do klubicka, s nohama skrcenyma a prelezenym celym telem v nejruznejsich polohach na drevenych lavicich. Da se to, kdyz se dva mensi slozi na zem a pro ty zbyvajici dva zustane misto na cele sedacce, tak pul metru dlouhe. Vietnamci jak jsou mali, tak se vejdou vsude a mozna se i pohodlne vyspi. Rozdavaji se podlozky, tedy asi spis prodavaji, na kterych lide usinaji pod sedackama. Pod sedackama? To si predstavte, jako by se jezdilo nasima vlakama pres noc a na misto tech vypolstrovanych sedacek by tam byly drevene a pod nimi v kazdem "kupecku" spali natazeni dva lide ve smeru ci protismeru jizdy. Ani tuto prilezitost jsme si nenechali ujit a hned vyzkouseli, jak se lezi s hlavou strcenou pod jednou sedackou a nohama pod druhou. Oba jsme se tam najednou nenacpali a tak se behem noci vystridame. Rosta se sotva vejde a pusobi spis jako pejsek, co se nacpal do mensi boudicky; ja mam fobii a divny pocit z maleho prostoru a tesne blizkosti hlav od vedlejsich neznamych spacu. Otocit se dalo jen vysunutim ramen a boku do ulicky, pri kterych hrozi krece. Usnula jsem, asi unavou a byla rada, ze je zase rano. Navic je tendence lidi cpat do prvnich vagonu a tak vsichni jsou tu jak sardinky, zatimco v dalsich nikdo neni...(Bara)

Jidelni servis, vcetne obedu a vecere, je behem jizdy k dispozici, ulickou obcas projde sluzba prodavajici kavu, sladkosti, atd.  Poetika ruzneprodavajicich lidicek se ale vytratila, sluzba je omezena na drahy. Tim se neprimo zajistilo, ze cestujici je odkazan pouze na vuli pracovniku, podle toho, jak se jim chce, tedy momentalni chut cestujiciho na koupi kavy je premenena na pracovni chut nadrazaku a jak je vseobecne znamo, ti se moc nenadrou.

Motocykl - kdyz jsme psali u predchozich zemich, ze jsou motorkovymi zememi, pak Vietnam je jejim gigantem. Skutrik 125 Honda, Kavasaki tu naprosto vladnou. Parkuje se vsude tam, kde je misto, treba doma v obyvaku. Neni vyjimkou, ze v byte stoji pak 3 az 5 motorek.

Kolo je pomalu vytlacovano do ustrani. V Hanoji ci Sajgonu se jizda na kole stava nebezpecnou. Riksa je zalezitosti jihu zeme, na severu je spise turistickou atrakci. Zajimavosti je dvojmoslapani (tandem), kdy ten co sedi na nosici pomaha slapat...

Autostop. Kdyz jsme si predstavili presun 2500 km za 30 dni, kolik aut se nachazi na silnicich, jak je Vietnam dlouhy a huste osidleny, jsme se rozhodli praktikovat stop jen na severu. Stopovalo dobre, jezdime hlavne kamiony a nakladaky. Obcas ridici staveli sami a nikdy nechteli penize, teda az na jednu vyjimku, kde jsme dostali asi hodne vietnamskych nadavek a malem uder kamenem za to, ze odmitame platit, kdyz si nas tak ochotne a sami nacpali do auta...

Chodec to ma ve Vietnamu tezke, vcetne nas. Prechod silnice za plneho provozu se uskutecnuje kdekoliv a kdykoliv, pozvolnou a plynulou chuzi, trhave pohyby jsou nebezpecne. Prechody pro chodce existuji jen teoreticky, prakticky jsou nepouzitelne, protoze nikdo nepribrzduje, natoz, aby zastavil.

* Open Ticket Tour to je pojem zvlastni sluzby urcene predevsim pro turistu. Pokud se pohybuje mezi Sajgonem a Hanoji, muze si koupit jednu jizdenku za 23 az 25 USD, ktera je otevrena k nespocetnym preruseni podel cesty. Na trati se teoreticky da vystoupit  v jakkekoliv destinaci. Jizda je zvlastnimi VIP open ticket tour autobusy, ktery zastavi u hotelu, co je podporovany tou danou dopravni spolecnosti. Pri pokracovani dale si staci v recepci hotelu objednat rezervaci a pokracovat v ceste. Podminka je jen jedina, byt v posunu stale v pred. Temito sluzbami operuje velke mnozstvi spolecnosti a tak na zacatku, je tezky vyber u koho si predplatit cele jizdne. Ne zridka se stava, ze ridici busu si vytvareji a organizuji svou tour tak, jak se jim to hodi, snazi se narvat pasazera do jimi vybraneho hotelu. Stava se, ze i slovne napadaji ty, kteri si chteji vybrat neco sveho. Proste velka pavucina v podobe mafie. Turista pak za dojmu, ze cestuje Vietnamem je v jakesi kleci, odkud mu je ukazovan jen virtualni zivot ve spojeni vsech byznysu tocicich se kolem toho - hotely, restaurace, suvenyrove stanky, ktere z pasazeru dokonale pumpuji penize s vietnamskou dokonalosti. Chycenym obetim ani neprijde, ze jsou uplne v jinych cenovych hladinach a mnohdy az 10x vyssich nez normal. Proste turisticky byznys dotazen do posledniho detailu.

DALSI

Priklady cen* (Rosta)

* interval ruznosti cen zacina cenou, ktera se musi hledat na ulici v poulicnich stankach, max. castky jsou vetsinou v turistickych oblastech napr. jako Hoi Ain, Hanoi, HCMC (Saigon)

Kde nas to nejvic zaujalo? (Bara)

Hanoi– 14 dni vklidu a zazemi domova, ze ktereho se nelehko odjizdelo. Na motorce v zacpe, kde proplouvame jako spolusedici za nasimi hostiteli a vidime vse zevnitr. To je podivana, to je jizda! Cervena ani dopravni predpisy neexistuji! Jede se, kde je volne misto. Na prvni pohled naprosty chaos, na druhy nerad, ktery zahadnym zpusobem funguje a plyne. Asi to bude tim, ze se nikdo  nerozciluje, nenervuje a pousti pred sebe krizujiciho, ci pribrzdi.

Tuy Hoa - mestecko, kam turiste moc nejezdi, navsteva jazykovky, seznameni s prima uciteli a pozvani na velkolepou veceri. Take se nam moc libilo more s velkymi vlnami, kam jsme ani nemeli odvahu vlezt a pobrezi, kde jsme se vklidu prochazeli, aniz by nam kdokoliv cokoliv nabizel, neuverielne! Fajn byl i guest house s panem majitelem, ktery nas decentne upozornil, ze je zakazane varit na pokoji a radeji nam nosil obrovskou termosku s horkou vodou ;)

Danang - vrele privitani v jazykovce c.II a dlouhe pobrezi, kde zatim nejsou zadne restaurace, bary a drahe hotely. Mame tedy stesti, protoze s budovanim se plne zacina.

Sajgon - "To je masakr" rikame si a zasneme nad plnymi ulicemi motoristu - jak jen je mozne, ze vsichni jezdi na tech mopodech, nikdo nepanikari ani nenadava a pritom ta doprava tak pomalu proudi. Nejezdi tu temer zadna auta v pomeru 1 auto na 1000 motorek.

Ve vlaku s tvrdyma sedackama, kde se setkavame s prijemnyma lidma, koukame z okenka na ubihajici krajinu a mame porad co delat i kdyz cesta trva treba 12 hodin - pisem deniky, cteme si, pozorujeme vlakove deni a sem tam "popovidame" rukama, nohama a mimikou s nasimi zvedavymi spolusedicimi.

Na severu vic chodime, spime ve stanu, varime si tu nasi cocku a ryzi, a kdyz se nam zachce stopneme auto a popovezem se zase o kus dal. Pocit svobody a nezavislosti se zintenzivnuje! Nektere vesnicky jsou malebne a tradicni obleceni, ve kterych selky a sedlaci pracuji na polich je krasne pestrobarevne, vyjimecne a neobvykle. Jina mista jsou zaprasena a rozvijejici se... Skoda, ze se tolik buduje, modernizuje, vypaluji lesy a meni charakter krajiny i lidi. Pokrok, to je to po cem vsichni touzi! Zachovani ekosystemu, tradic a vyjimecnych rysu zeme se nezda vubec dulezite. Kolik skody asi napacha jedna generace a ktera dalsi si uvedomi, ze to byla treba chyba. Ostatne to neni problem jenom Vietnamu, ale vsech asijskych zemi, kterymi jsme projeli, o jinych koutech sveta ani nemluve...

SPECIALITY  (Bara)

Vietnamsky obchodnik je bystry, rychly a temer neukecatelny; radsi neproda, nez aby snizil na beznou cenu a dokonce nekdy z tech  200% az 300% co si prihodi, neklesne ani na  hodnotu se 100% prirazkou. Pripadalo nam, ze je to takova narodni hra o tom, kdo vic natahne zapadaka, coz se deje tak trochu i v jinych zemich, ale vietnamci to dovedou jednoznacne nejlepe!  Ochodnici kdyz vidi, ze si soused prihazuje, drzi se zuby nehty a radsi nemaji zadny byznys nez, aby dali jinou cenu a snad se schodili pred kolegy. My stejne jako oni vedeli, ze to proste tolik nestoji, ale nic to neni platne. Umite si asi predstavit, jak obcas vypadal nas vylet za shankou jen snidane, ze ktereho jsme prichazeli unaveni, hladovi a nekdy meli pocit, ze pro dnesek mame program hotovy a na nic vic nezbyva sila...Tezke to smlouvani!

Ceny. Nemuzu si pomoci, ale rozciluje me a beru si to asi moc osobne, kdyz se me obchodnik snazi namluvit, ze jeho cena je uplne normalni a bezna i pro Vietnamce a vubec se nesnazi uskutecnit nejaky kompromis. Nastesti se porad najdou taci, kteri jsou docela poctivi a od nich vlastne vime, jak se zhruba ceny pohybuji. Ceny zacinaji byt na nekterych mistech fixni a to je predevsim na vlakovych a busovych nadrazich, kde jsou velkou pomoci. V nekterych obchodech jsme, ale nabyvali podezreni, ze ceny jsou vystavene jen pro turisty, mistni je nepotrebuji, ty je preci znaji a maji mnohem nizssi...

Metody smlouvani -   A) oooojojoj = to je drahy, metoda, kterou jsme okoukali do mistnich a docela pusobi zkusene - nekteri snizi cenu, jini se alespon zasmeji;  B) dat co si myslim, ze to stoji podle predchozich zkusenosti, nebo i trochu min, treba to vyjde a pritom se tvarit, ze moc dobre znam kolik to normalne stoji. Nekdy to vyjde... C) na obchodnikovo nadhozenou cenu kontrovat minimalne polovicni sumou a  pri smlouvani, ktere vetsinou nasleduje, skoncit maximalne na dvoutretinach nadhozene ceny, i tak je to pro nej vyhodne. 

Vietnamska kooperace...to takhle jedna prodavacka s pochodujicim kramkem, ktery nabizel malinke pecivo, nam chtela prodat 10 rohlicku za 10 000 a pritom jsme videli, ze jini davaji 1000 a dostavaji totez co nam nabizela s desetinasobnou prirazkou. Kdyz jsme ji davali 1000 po vzoru jinych, zabalila do mikrotenaku dva kousky... Odmitame a rozhodujem se nasledovat kramek a zjistit znovu kolik plati dalsi a dalsi, jestli jsme se opravdu nejak nemilili a te hodne pani nekrivdili. Zasnem s jakym umem pani Rohlickova dokaze maskovat a s jakou rychlosti a chapavosti i ti co od ni kupuji spolupracuji...Zakaznice plati 10 000, vycitime, ze prodavacka ji jaksi neco pokyne, nenapadne ji pak do rohlickove tasky dava 9000 zpet, bali stanek a ma naspech, pryc od nas... Pozorujeme z kratke vzdalenosti devcatka co si kupuji 10 rohlicku a znovu by jim mela vratit na 10 000, nevraci, bali se a specha, pritom neco utrousi a holciny po ocku kouknou na nas a rychle cupitaji za Rohlickovou, ktera si od nas dela vetsi naskok a nenapadne (my to vidime :) jim strka do ruky srulovany bankovky...No to by snad stacilo a ted nam snad taky da tech 10 za 1000, kdyz uz jsme ji vydrzeli tak dlouho chodit v patach a prokoukli tu celou taskarici. Nakonec bychom se tomu celemu divadlu vsichni mohli spolecne zasmat... Ne, ani nahodou! Zase nam dava dva za deset tisic a ukazuje totez s mladou prodavackou, se kterou se zrejme zrovna v tu chvili rychle dohaduje, aby ji dala 10 000 za ty dva rohlicky, a ze ji to pozdeji vrati...Vzdavame to...Ani rohlicky dnes k snidani nebudou...A to jsme tady teprve druhy den...

"Papirove" penize z plastu jsou moc prakticke.  Plati se take v dolarech, prevazne v hotelech, ci turistakovech. Pri vyberu z bankomatu je velmi nevyhodny kurz a tratime jen na nem asi 25 USD, v porovnani se smenou za hotove dolary. Nicmene, stavame se milionari! Jeden dolar rovna se 17 500 VND. Rostovi doslouzili ve Vietnamu kalhoty a tak si za 300 000 porizuje zatim nejdrazsi kalhoty ve svem zivote.

Ztratit tvar, rozcilit se, dat najevo chybu a nebo se pred druhymi schodit se v JV Asii nehodi a ve Vietnamu to plati pry dvojnasob! I presto, ze neco nekoho pobouri, urazi, nastve neda to uplne najevo, tedy do jiste miry. Narazili jsme i na nekolik vzteklych Vietnamcu, kterym na zadne tvari nezalezelo. Rosta se dokonce dostal jednou do konfliktu kvuli placeni v buse az se malem popral. Vyberci penez nas totiz sidil a dluzil penize a ac na nej muj manzel ;) poklidne a dlouho tlacil asi dvouhodinovou asertivni metodou s malymi prestavkymi v podobe preskakujici desky, nepriznal. Postupne ztracel tvar az ji ztratil natolik, ze ho musel Rosta chytnou za sos, kdyz se na konecne rozhodl ze situace utect do davu motorkovych taxiku. Zaverem cele te tahanice byl utok na nas zezadu a Rosti obratka s nechtenou vykryvkou ve forme pesti do vyberciho nosu... Hotovo, odchazime za haleku taxikaru, kteri zjevne fandi nam, ukazuji zdvizeny palec, jako, ze jsme jednicka a chechtaj se uderenemu, ktery asi zrovna ztratil tvar...Kniha pruvodce rika, ze by cizinec nemel vyvolavat takove situace, aby mistni ztratil tvar. Pruvodce toho taky napovida! Vzdyt on si ztratil tu tvar sam...

Hello, motorbike! Ahoj, motorka! By se snad dalo nazvat vietnamskym heslem. Temer kazdy druhy co se riti kolem na motorce na nas haleka...mini tim, nabidku svezeni, za penize...Cyclooo...to zas pokrikuji ti co nabizeji svezeni na cyklorikse.

Okenko vlacku = odpadak...to nam vzdycky vstavaji vlasy vzhuru, kdyz nasi spolucestujici otevrou okenko a vyhodi vsechno co prekazi ven a to nejen ve Vietnamu, proste vsude v Asii. Nezvykli jsme si. Kdyz je obcas vcas zadrzime a nabidneme, ze jejich plastove misky, pytliky ci lahve dame k nam do vytvoreneho odpadacku pod sedacku, jen se zasmeji a naznacuji, at si nedelame skodu, kos je preci vsude podel trati...Nekteri dokonce ochotne natahuji ruce k nasim dojedenym miskam, kdyz zrovna lovime nejakou igelitku na odpadky, mam preci otevrene okenko, tak mi to dej kamarade, rad ti pomuzu se zbavit tech nadbitku... Nejhorsi na tom je, ze neumime mluvit jejich jazykem a tak jen naznacujeme gesty co tim asi myslime a vsichni se vetsinou jen smeji tomu legracnimu divadelku co predvadime. Mohlo by nam byt jedno, jak si to v tom svym Vietnamu delaji, ale neni nam jedno co na to rika trava, kyticky, stromy...Tak radi bychom sirili nejakou enviromentalni osvetu, ale jak, kdyz jsme skoro nemi a hluchy! Nekteri, pravda, pochopi a misto dalsiho vyhazovani vytahnou pytlik a nebo vse daji k nam. Vietnamci maji stesti, protoze jim funguje poradkova sluzba a plechovky o plasty se vykupuji, najdou se tedy "nadsenci", kteri sbiraji plast a hlinik. Kolem drahy, ale zadni popelari nechodi a jen cas ukaze  nechtene skladky vedle koleji.

Ignorovat pomocniky a poradit si sam, je snad jiz celoasijske heslo. Pokud muzes, pomoc si najdi sam a pomocnika nenasleduj, jinak zbloudis ze sve cesty a jeste za to zaplatis. Pomocnik, ktery chce pomoci, vetsinou nechce pomoci pro cisty zisk z pocitu pomoci, ale z potreby benefitu, ktery by mu mohl pomoci k moci nad ubohym turistou, ktery potrebuje pomoci a je naprosto bez moci a rad, ze ve sve bezmoci vyda cokoliv z velke kapsy dolaru a bonu, jen kdyz mu da nekdo jakekoliv pomoci...

PC herny a NETarny jsou mista, kde je  vetsinou nejlevnejsi internet, ale nejhorsi prostredi k jakekoliv praci. Nekdy je to take jedine misto v mensim meste, kam  zajit na NET. Staci jen pulhodinka a odchazime vyrizeni z revu deti a mladeze, kteri prozivaji akcni hry naplno. To pak vubec nic neudelame a nase naplanovana prace se odklada a odklada... Oblibene v cele JV Asii.

You, Youuu! "Ty, tyyy....pojd sem, kup si neco ode mne", volaji na nas obchodnici..."Joo, to tak", rikam si...ti co nejvic lakaji, maji nejlepsi finty, to zname...

Chlupy. JV asiajtum nerostou a jen ti starsi Vietnamci si po vzoru strycka Hocimina pestuji nekolik dlouhych chlupu na brade, mladi jsou na hladko, vousy se nelibi. Rosta vypada asi jako chlupata opice se svym plnovousem a chlapi s usklebkem naznacuji at tu srst schodi. Nerostou jim chlupy ani na nahou natoz na rukou, o dalsich mistech nevime...

Panove v pruhach. V Kambodzi to byli pani co chodili v pyzamu, tady jsme obcas potkavali pany v krasne nazehlenem pruhovanem pyzamu jako vychazkovem obleceni. Pry je to domaci odev. BYlo docela legracni, kdyz se prochazel pan v pyzamy\u a nebo si vedl za ruku sve decko ze skoly.

Nase image neni uplne turisticke. Cim dele jsme na ceste, tim vice vypadame osuntele a na mnohe obchodniky to dobre pusobi - nezajimame je, vybiraji si ty vyzehlenejsi a uhlazenejsi, tusi a spravne, ze s nami toho moc neporidi.

Vousy Rosta udrzuje z praktickeho duvodu - vzbuzuji respekt a to se casto hodi.

Rouska pres pusu je zakladnim vybavenim pri jizde na motorce. Nekteri ji nesundavaji ani pri nakupovani ci jizde vlakem. Male deti, ktere se vezou v naruci maji pre sebe malou zaclonku, za jakym ucele to presne nevime, ale proti moucham ci komarum to neni, pry co by rouska.

Policajti maji obrovske cepice. Cim vetsi cepice tim vic Adidas! " Policajti jsou zkorumpovani a radeji si je nerozhazet", rikaji mistni. Nejvice jsme policajty zazili v akci na severu, kdyz jsme jezdili stopem. Policajti jsou rozeseti na zakladnach po ceste a projizdejici firemni auta uz vi co se slusi a patri - zastavi  a poslusne pribnaseji polisum sesitek, ve kterem je vlozenych nekolik bankovek...Nas ridic jen krci rameny a nazancuje gesty, ze jinudy cesta nevede...Nasypal chlapikumv uniformach 500 000 VND (asi 30 USD)...

ZAVER (Bara)

Vietnam byl zajimavy.  Do zivota vietnamcu jsme lehce nahledli, lecos pochytili, ale mnohemu neporozumeli. Odjizdime s rozpoluplnymi pocity a docela radi zase o kus dal. Zitra mirime do Laosu na sraz rumburaku! Nu a pote Cina, na kterou uz v pase mame ten vizovy stempl. Vse je pripraveno, jen staci vyrazit.

Soucci na cestach

22/03/2009 Dien Bien Phu